Babička z otcovi strany, která měla německou národnost a do konce života se nenaučila česky a četla jenom knihy psané švabachem, mně překvapivě nedávala hodiny němčiny, ale učila mě háčkovat a plést. Takto jsem tedy začínala s háčky a jehlicemi. Především tedy své babičce Else, kterou bývalý režim pustil po roce 1948 za železnou oponu pouze v období pražského jara za rodiči (mými praprarodiči) do Stuttgartu, vděčím za to, že dělám autorskou pletenou a háčkovanou módu, která se nosí. A dále tu byl strýc Jaroslav, později profesor medicíny, který každý můj úspěch na základní škole ocenil drobnou finanční hotovostí - jak říkával "na tužku a na sodovku". Za toto kapesné jsem si pak tajně kupovala v okresním městě příze, ze kterých jsem vytvářela své první kreace.

První nesmělé pokusy jsem učinila s jehlicemi a háčky v čtyřech letech. V druhé třídě jsem již pletla pro sebe a od 10 let jsem byla schopna uplést svetr pro kamarádku. V patnácti to dospělo tak daleko, že během jednoho vyučovacího dne jsem zvládla pod lavicí celou halenku.

Jsem zrozenec Vah a ti bývají nerozhodní a citliví. Na druhou stranu se však vyznačují se velkým citem pro krásu. Stále jsem si však nebyla jista kvalitou svých modelů a tvořila jsem pouze pro sebe a nejbližší okolí. Zpětná vazba nenechala na sebe dlouho čekat. V průběhu devadesátých let minulého století přichází stále více a více pozitivních odezev na její tvorbu. Zlom nastává teprve po ukončení druhé mateřské dovolené (syn Filip a dcera Betty) v roce 1999, kdy jsem se rozhodla poprvé veřejně představit své modely a koníčka povýšit na tvorbu.

Každý model je originál mnou navržený i vlastnoručně zhotovený. Mojí relaxací je potom prezentace vlastní značky na módních přehlídkách a propagačních akcích, na kterých se někdy podílím i produkčně.

Mezi top fashion designery mne uvedl v roce 1999 módní fotograf Jadran Šetlík fotografiemi tehdejší přítelkyně Karla Gotta Moniky Sörösové, oděné v mým modelech. Od této chvíle začínám cílevědomě budovat svoji značku, zúčastňuje se řady módních přehlídek, na kterých udivuje svými ručně zhotovenými modely. V roce 2004 byla oslovena akademickým sochařem Josefem Nálepou, který je znám světové veřejnosti jako umělec, který jako jediný na světe portrétoval v roce 1974 Salvatora Dalího. Mistr Nálepa ve svém sochařském projektu použil můj háčkovaný model. Velkou poctou pro mne bylo v roce 2005 setkání s malířem Kristiánem Kodetem u příležitosti vernisáže jeho obrazů ve Výtvarném centru Chagall v Ostravě, kterou jsem doplnila komorní módní přehlídkou. Háčkovaná oka nazval Mistr Kodet pauzami. Oba umělci vyslovili v listopadu 2005 mým modelům poklonu při jejich živém vstupu v rámci rozhlasového pořadu Apetýt na vlnách Českého rozhlasu Ostrava. V květnu 2005 přišla rovněž velká pochvala od světoznámého fotografa Jana Saudka, vyslovená v pořadu Móda – Extravagance – Manýry na ČT 1 poté, když na přehlídkovém molu spatřil moje modely.